Css layout


Sponzor hlavních cen Mapové podklady nejen pro bloudily

Lesy ČR Mapníky které (skoro) samy navigují... Zajistí ZDARMA profesionální servis Vašich bicyklů před startem!

K Jasoňovi Drsoňovi 2013 v bodech:

Organizace tratě se dost podobala té loňské :


Nejdřív terénní běh dle pseudo orienťácké mapy s přesnými vrstevnicemi (kontrol: Drsoň, DJ 17x, Jasoň 9x)

MTBO na generalizované mapě 1:40 000 (kontrol: Drsoň, DJ 28x, Jasoň 10x)

Hry:

Oblíbený Čtyřlístek v skalním masívů u Blateček. Otázky a příběh ZDE.

Vlajky v lese u Brusného. Řešení ZDE.

Státy a jejich vlajky byly vybrány tak, aby souvisely s činností Járy Cimrmana. Je jasné, že Jára byl minimálně jednou ve všech tehdy existujících zemích. My jsme však vybírali ty, které se nějak přímo promítly do jeho díla. Např. opera Panama, útlak: Tirana, kastrace (Kuba), návštěva Petrohradské ermitáže (Rusko), vzducholoď Karel (směr Brusel), Eremu (maďarsky elektrárna), založení prvního jazzového klubu (Lhasa), hospodářství (Turecko) a další. Před závodem nám někdo strhnul Ruskou vlajku a Panamu. Nevíme, jaký podtext to mohlo mít, ale budeme se tím zabývat.

Přelanění (technická disciplína v kempu): díla mistrů stavitelů Lukáše a Davida. Myslím že dle frekvence svištících ječících postaviček nad chatkami se tato atrakce velmi líbila.

Cimrmanova kontrolní otázka ZDE.

Šmudlí kontrolní otázka s Rákosníčkem ZDE.

 

K živému obrazu:

Letošní „Živý obraz“ se velmi vydařil: VIDEO. Vydařilo se i jeho utajení, což je myslím v naší společnosti úctyhodný výkon. Původně jsem se snažil svojí paternitu co nejdéle skrýt (u otců to bývá obvykle jednodušší), ale po sobotním ránu 11.5.2013 byly moje snahy nekompromisně převálcovány vyšším principem Cimrmanovi umělecké konstrukce o publikování významných dějinných událostí.

Davide, Kájo, Lukáši, Jirko i ostatní kamarádi ze živého obrazu: „MÓC VÁM DĚKUJI !“.

Vězte, že pokud bude někdy v budoucnu příležitost rozšířit odkaz Járy Cimrmana o podobně laděný živý obraz, můžete se na mne spolehnout.  Pokusím se nalézti jinou vhodnou historickou událost, neb je mi jasné, že všichni z vás mají již prvorodičovství za sebou.

 

K Šmudlům:

Po pátečním slejváku, jsme odhadovali, že dorazí tak polovina přihlášených (přihlášeno bylo 25 družstev).

K našemu příjemnému překvapení se ráno zaregistrovalo a odstartovalo 18 partiček Šmudlů.

Jak vidno dlouhodobá výchova Šmudlů přináší ovoce. Anebo, že by to bylo díky výtečným koláčkům od vysloužilé učitelky z Vysoké u Mělníka, které v Šmudlím davu zmizely během pikosekundy?   

 

K organizátorům:

Díky vám, Radko, Jano, Mílo, Jitko, Báro, Evičko, Jáchyme, Pavle, Zdeňku, Jirko, Kájo, Sašo, Pavlo, Honzo, Martine, Karlosi, Jardo a další, kteří jste nám pomohli a snad se i trochu pobavili.

 

Trudomyslnost stavitele trati:

Dva roky před revolucí jsem v rámci studentské výměnné brigády pracoval měsíc na Sibiři. Společně s námi na stavbě dřevěnných domků severně od Abakanu makali i studenti z Moskvy. Ti si museli odkroutit 4 měsíce, aby se mohli zapsat na vysokou školu. Mým vedoucím-kamandírem byl Aljoša. Ten na Sibiř nemusel. Byl to ale poctivej komsomolec. Dobrovolně sdílel 4 měsíce dřiny a nepohodlí se svými potencionálními kolegy-studenty. Aljoša byl totiž veterán z války v Afgánistánu. Dva roky před tím se do jejich auta v afgánských horách strefil jeden z mudžahedýnů řízenou střelou Sting. Většina jeho spolubojovníku nepřežila. Aljoša vyváznul s rozdrcenou nohou a popáleným obličejem. Navíc při řeči zadrhával a jeho šedivé vlasy ve 22 letech dávali tušit, že v sovětské armádě štěstí neudělal. Ostatně jako většina mladých kluků naverbovaných komunistickou propagandou chránit socialistickou světovou soustavu.

Jednoho večera nás po práci svážel náklaďák ze stavby. Když nás míjela kolona vozidel sovětské armády, Aljoša vyskočil a začal na ně mávat a křičet jakoby kolem právě projížděli jeho nejlepší přátelé. Ještě dlouho stál na korbě a sledoval, jak kolona mizí v prachu za obzorem a v očích měl slzy. Zeptal jsem se ho, jestli tam měl nějaké kamarády. Odpověděl, že ne, že to jsou „Afgánčici“, čili kluci co sloužili v Afgánistánu. Vůbec jsem tomu nerozuměl. Armáda ho poslala téměř na smrt, do života si odnášel zmrzačení a on si nepřál nic jiného, než být zpátky mezi svými. My studenti z Čech, kteří jsme věděli prd, čím si tihle kluci prošli, jsme to ale nebyli.

Vzpomněl jsem si na to v sobotu večer, když dojižděli zdrchaní Drsní Jasoňové do cíle. Nejdřív zablácenej Kamenáč s Kládinem, potom vyšťavenej Romário s Přémou a chvilku za nima hladovej Hvězdář s O-Pérákem. Pak i ostatní. Honza Zídek vyprávěl, jak měl na cestě takovou krizi, že se chtěl zabalit do termofólie a „odpočinout“ si u cesty. Viktor se smál až mu písek skřípěl v zubech a Fujda s Mírou vykuleně líčili, jak hledali kontroly bez popisů, neb si je zapomněli na startu (odhaduji, že si to tak o 50% ztížili).

Stáli jsme uprostřed  noci u cílové budky, kam postupně dojížděli osvětlené bludičky, a se zafačovaným Sašou se shodli, že si nepřejem nic jinýho, než bejt s těmi Drsnými Jasoni tam, v kokořínských hvozdech, v blátě, špinavý a unavený. Pro ostatní těžko pochopitelné, ale je to proto, že  jsme stejně jako ten Aljoša či účastníci Jasoně Drsoně, něčím postižení.


Za organizační jádro Jasoně Drsoně 2013 ve složení: David, Lukáš, Hynek

sepsal
Seskočil z rudé skály a vyrazil si dech



© Jasoň & Drsoň 2014  Kontaktní mail  DAVID a HYNEK